Pět šišek z Okříšek

Autor: Jirka <jves31(at)seznam.cz>, Téma: Informace, Zdroj: text a foto: M. Drobná, Vydáno dne: 18. 11. 2014

Vycházky „Pět šišek z Okříšek“ se v sobotu 15. listopadu 2014 zúčastnilo 18 turistů. Marta s Mirkem nás přivítali v Číchově tvarohovými řezy s povidly. Sluníčko tentokrát chybí, možná provází druhou skupinu, která se vydala za posledním puchýřem. Jsme ale rádi, že neprší.

Jdeme podél potoka „číchovskými Benátkami“ k rybníčku pod sjezdovkou Jalovce, kolem opuštěného rekreačního střediska k hájovně Vápenice. Tady se krátce zastavujeme s panem majitelem, který nám předvádí dvě pohybově sehrané a ladně pózující husy labutí.




Na rozcestí nad hájovnou jsme malinko upravili trasu. Volíme cestu lesem, který nám ještě po nějakou dobu poskytne dobré závětří. Od rána s námi totiž putuje silný vítr. Odpočíváme naproti rybníčku v blízkosti malé lesní chatky. Je to hezké klidné místo se stále zeleným barvínkem, s nápaditými samorosty a s totemem s mnoha svíjejícími se dřevěnými hady. Autora pravděpodobně inspiroval hadem obtočený litinový kříž u rybníka. Připíjíme na zdraví jedné z nás a ochutnáváme výborné sladké rohlíčky.









Odpočatí pokračujeme lesem na další lesní cestu za silnicí. Jdeme do kopečka masívem Velké hory. Pepa se chlubí kapitálním úlovkem – ohromným, úplně zdravým pravým hřibem. Všichni ho obdivujeme a fotografujeme – Pepu i hřib. Doma bude pochvala a dobrá večeře!



Asi po kilometru vycházíme z lesa na cestu, která ústí na silnici v Zašovicích. Cestáři právě čárují zbrusu nový asfaltový koberec. Zůstává na něm po nás několik bílých šlápot. Za chvíli nás za to na Salátově kopci potrestá pořádný vichr. Na vrcholku, kde jsme se měli dlouze kochat dalekými barevnými výhledy, se zastavujeme jenom krátce ke společné fotografii a jdeme dál, aby nás vítr neodnesl.



Marta je smutná, protože ještě před čtrnácti dny tady byly výhledy naprosto okouzlující.
Pokračujeme návrším Salátova kopce kolem pastviny na neznámou lesní pěšinku, lemovanou rezavými modříny a starým dřevěným plůtkem. Zelená tráva, stříbrné lišejníky – malebné místečko. Scházíme lesem a přes paseku vyhlížíme na protější kopec, za kterým je ukryta nám dobře známá osada Amerika. U cesty před námi stojí dřevěný seník, na jehož venkovním trámu visí pět šišek z Okříšek. Podle pověsti v Mirkově podání je tady kdysi zavěsil krajan Sergej, který se dal na lepší cestu.
Po malé zastávce přicházíme na asfaltku vedoucí k rozcestníku žlutě značené turistické trasy. Do Okříšek zbývají tři kilometry.
Po dnešních třinácti kilometrech se rádi občerstvíme v restauraci U mušketýrů. A abychom neporušili tradici, zastavíme se ještě v cukrárně na kávičku a zákusek.
Vlakem v 13,42 h odjíždíme do Jihlavy. Marta s Mirkem nám ještě zamávají bílým kapesníčkem ze zastávky v Číchově.