Hlavní menu
  Novinky
05.10.2019: PODZIMNÍ PUTOVÁNÍ - SOBOTA 12. října 2019
Jízdenka zpáteční do Malešova, Osobní vlak do Havl. Brodu: Jihlava město – 7,15 h, Jihlava 7,27 h Rychlík z Havl. Brodu do Kutné Hory hl. n. v 8,00 h, osobní vlak z Kutné Hory do Malešova v 9,02 h (příjezd do Malešova v 9,21 h), Trasa: 12 km naučnou stezkou Občerstvení v restauraci Malešov (pivo v místním pivovaru) Zpáteční vlak z Malešova v 14,24 h do Kutné Hory hl. n., rychlík z Kutné Hory hl. n. do Havl. Brodu v 14,58 h, z H. Brodu do Jihlavy (výluka) v 16,05 h. (další spoj – přesně o dvě hodiny později včetně přestupu) připravili Mirek + Marta

30.09.2019: Vycházka do Příseky na autíčka
V sobotu 5. 10. 2019 pojedeme autobusem v 10,00 hod. ze stanoviště č. 24 do Příseky. Podíváme se do muzea autíček. Vstupné senioři a děti 50 Kč ostatní 120Kč. Po prohlídce jsou dvě možnosti návratu do Jihlavy. Jedna cesta vede do Luk n. Jihlavou na vlak ve 14,09 nebo 16,16 hod. Druhá pěšky přes Puklice a Kosov do Jihlavy. Obě trasy asi 10 km Na vycházku zve Eva

23.09.2019: Upozornění pro členy KČT,odbor Čeřínek Jihlava
Kdo má zájem o nová klubová trička, tak může přijít v pondělí 30. 9. 2019 do klubovny dopoledne od 10 – 11 hod. nebo odpoledne od 15 – 17 hod. Zároveň se bude přihlašovat na autobusový výlet do Žďárských vrchů 19. 10. 2019 Cena výletu je 120 Kč. Výlet se uskuteční při dostatečném počtu přihlášených.
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Chata Čeřínek
  Reklama
Pozlovice – cyklo
V moravské krajině v obci Pozlovice u Luhačovic byl zajištěn Jardou Š. od čtvrtka 26. 9. do neděle 29. 9. 2019 pro jihlavské cyklisty Svatováclavský cyklo pobyt v hotelu Valašský šenk OGAR. Během čtvrtka se v hotelu Ogar sešlo 21 cykloturistů. Mezi nimi skupinka osmi turistů našeho odboru KČT Čeřínek.

Do Pozlovic všichni přijeli vlastními auty. Někteří po dálnici, jiní kombinací silnic a dálnic. Dálnice byly zatarasené velkými kamiony a jízda mezi nimi byla nepříjemná a obtížná. Ale všichni dojeli do Pozlovic v pořádku. Čtyři automobily čeřínkovských dorazily před 15. hodinou.

zastávka U Devíti křížů

Devět křížů

v Pozlovicích


Vyložení zavazadel a kol a následné ubytování proběhlo rychle, a tak jsme se vydali ještě na průzkumnou cestu pěšky po okolí. Nejprve jsme vystoupali do strmého kopce k dominantě obce kostela sv. Martina. Prohlédli si interiér, připravený na slavnosti, a potom i hřbitov za kostelem. Tam jsme zjistili, že se dá ze hřbitova pokračovat vzhůru po asfaltové cestě na krásné vyhlídkové místo a pak prudce dolů k Luhačovické přehradě. Od hráze přehrady vedla cesta opět vzhůru a 167 schodů nás zavedlo do Pozlovic z druhé strany. Podle mapy jsme se zorientovali a svůj hotel Ogar lehce našli.


kostel sv. Martina

v kostele


vyhlídka nad přehradou

pod námi přehrada

Luhačovická přehrada

u přehrady

po 167 schodech do Pozlovic

cesta k hotelu


V 18 hodin nás čekala v hotelu večeře. Po večeři probíhal v prostorách jídelny a restaurace koncert K. Kahovce. Někteří zůstali, jiní odešli do svých pokojů odpočívat a hudbu poslouchali ze svých pokojů, kam bylo skoro všechno slyšet. Tak jsme završili první den pobytu.

jídelna hotelu Ogar


Druhý den v pátek jsme se probouzeli do slunečného rána. Bohatá snídaně v hezké jídelně a pak už jsme byli natěšeni na jízdu zdejším krajem. Ještě před odjezdem jsme navštívili I centrum a obchůdek s lázeňskými oplatky. Před desátou hodinou jsme vystartovali. Jak jinak, než do kopce. Chtěli jsme jet do Vizovic. Po krátkém čase se nám cyklostezka, po které jsme jeli, docela ztratila. Poslechnout radu místní houbařky nebyla zrovna dobrá volba, protože jsme se na její doporučení vydali pastvinou a odtud jsme už žádnou cestu nenašli. Jen krávy na nás nevěřícně hleděly, určitě se divily, kde se tam bereme. Z ohrady jsme provlékali kola drátěným oplocením a ocitli se uprostřed lesa, plného nástrah v podobě spadlých větví a ostružinových pastí. Další houbař nás poslal po cestě, která ale jako cesta vůbec nevypadala. Úplně náhodou jsme „došli“ po hodině ke studánce, o které mluvila paní, která nás poslala na pastvinu. (Celkem jsme měli po 2,5 hodinách „ujeté“ 3,5 km). U studánky Sojsinka jsme doufali, že už najedeme na značenou turistickou cestu, ale byl to omyl. Značené cesty turistické ani cyklo zase dál nebyly. Vzpomínali jsme na naše značkaře Vysočiny s vedoucím Ivanem B. a na Standu B., který se u nás stará o cykloznačení. Tady nám nepomohla ani mapa. Po strastiplné jízdě a chůze asi po 7 km jsme se po různých písčitých a kamenitých cestách přiblížili opět k Pozlovicím.

ranní červánky nad kostelem

přípravy na cestu

z Pozlovic

první a poslední značení


na pastvině


výhledy z pastviny

opouštíme pastvinu


kde ta cesta jenom je?

tady to vypadá jako cesta!

vyšperkovaná cesta spadlým stromem

cesta skončila, musíme trním

u studánky Sojsinka

studánka Sojsinka

kam jsme se to dostali?

po strastiplné cestě jsme zase v Pozlovicích


Byl čas oběda, tak jsme po silnici pokračovali na okraj nedalekých Luhačovic. Cestou Věra zjistila, že jede po prázdném zadním kole (asi následek trní v lese), a do Luhačovic dojela po 2x nouzově nafouknuté pneumatice. V Pizzerii s příznačným názvem - pro naše dnešní bloudění - Bludička jsme si dali někteří polévku a jiní pizzu a po obědě se mužská část výpravy dala do opravy píchlého kola. Byla tam jen mrňavá dírka, ale potrápila nás všechny.


oběd v pizzerii Bludička

oprava defektu



Z Luhačovic jsme odjeli k přehradě a tu jsme celou objeli po cyklostezce, která dokola měří 3,3 km. Objeli jsme ji 2,5 krát jako za odměnu. To bylo konečně krásné posvezení. Ještě byl čas, tak jsme se rozhodli zajet do Slavičína, ale cestu, aniž by vedla rušnou silnicí, jsme nenašli, tak jsme od dalšího pokusu upustili. Celkem jsme ujeli jenom 27 km.

pojedeme kolem přehrady



přes brod

hledáme cestu na Slavičín

vracíme se kolem přehrady


Na hotelu jsme se po nutné očistě sešli v Salonku a při vínku si znovu probírali zážitky z dnešní trasy. Cesty byly dost drsné, ale zato hezké výhledy byly takovou malou kompenzací. Máme nohy podrápané od trnů, ale hlavně je důležité, že všichni dojeli bez úrazu.
Večer na hotelu probíhal koncert skupiny „Poutníci“. Restaurace hotelu byla plná, někteří z nás na koncert zůstali.

večerní posezení v Salonku u vína


Sobotní ráno bylo trochu zamlžené. Mlhy se válely po kopcích, ale kolem deváté se na chvíli ukázalo sluníčko. Také jsme do sluníčka vyjeli, směr Vizovice – pokus č. 2.
Podle mapy jsme se dali po červené TZ. Až k hotelu Vega byla cesta po asfaltce opět do kopce, ale pěkná. Dál nám značka ukazovala do prudkého stoupání po kamenité, písčité a rozbité cestě. Je to turistická stezka, tak jsme to přijali a museli to zvládnout. Přijeli jsme nad Horní Lhotu, odkud vedla krásná nová asfaltka. Svezení nebylo nic moc, protože sklon silnice byl příliš strmý. Tady dostaly zabrat naše brzdy. Potom následovalo několik kilometrů po rušné a frekventované silnici, odkud jsme za závorou se značkou zákaz vjezdu pro automobily uviděli značenou cyklostezku. Zajásali jsme a vydali se po ní, a zase do kopce. Jako odměna byly nádherné výhledy, i když se sluníčko schovalo za mraky. Počasí se začalo trochu kazit. Lesní cestou jsme míjeli několik rozcestí, ale od silnice, kde jsme na cyklostezku najeli, už žádný rozcestník ani značka nebyla.

snídaně v hotelu je připravena

pojedeme do Vizovic


u hotelu VEGA

dále po ČTZ


pod námi je Horní Lhota

na cyklostezku za závorou

rozcestí bez značení


Instinktivně a podle mapy jsme vždy pokračovali po některé z cest. Až na rozcestí nedaleko Vizovic na nás vykouklo z trávy označení cyklostezky. Kdybychom si nevšimli TZ nad cedulkou, asi bychom ji minuli. Bylo to označení v protisměru, tak byla pro nás zprvu úplně neviditelná. Zajásali jsme a vydali se po cestě dál. Po několika desítkách metrů jsme dojeli k závoře. Za ní stála auta houbařů. Bývá zvykem, že se závora dá s kolem po straně obejít. Tady ne. Podlézání už jsme měli nacvičené ze včerejška, tak jsme si pomohli i tady u závory.

zasloužený výhled

dobře ukrytá značka

... a zase podlézáme



Po pár kilometrech se dostáváme do Vizovic. Tady jsme si v restauraci „U Tonka“ dali Valašskou kyselicu. Byla vynikající. Potom jsme se ještě jeli podívat k Vizovické likérce a navštívili její prodejnu.

ve Vizovicích

návštěva restaurace U Tonka

Jelínkova prodejna



Odjezd z Vizovic nám zpestřilo počasí. Začalo pršet. Navlékáme pláštěnky a jsme zase jako z „módního žurnálu“. Po rušné hlavní silnici, kde nás těsně míjejí rychlá a ještě rychlejší auta a také sanita s houkačkou, se dostáváme k Pozlovicím. Tato cesta na nás zapůsobila trochu depresívně. Když jsme se dostali na okružní, nám už známou, cyklostezku u přehrady, ulevilo se nám a ze samé radosti, že jsme to všechno přežili ve zdraví, udělali jsme si jedno kolečko kolem přehrady. Stále ještě trochu poprchávalo, jednou méně, pak zase přidalo, tak jsme dnešní krasojízdu ukončili a vrátili se do našeho ubytování v penzionu Valašský šenk Ogar.

začíná pršet


za deště jsme dojeli k přehradě

zpátky v Pozlovicích



Dnes jsme ujeli 39 km.
Bylo teprve 15 hodin a odpoledne jsme až do večeře opět strávili v Salonku.

v Salonku Luděk posiluje

přidali se i ostatní

odpoledne v Salonku


Poslední den v neděli hned po snídani jsme se rozloučili, zabalili a naložili kola.

nedělní ráno v mlze

nakládáme kola





Vydali jsme se do Luhačovic na prohlídku lázní. Udělalo se pěkné počasí se sluníčkem. I když je hlavní kolonáda v rekonstrukci, přesto byla procházka lázněmi i lázeňským městem pohodová a příjemná.

u pramene sv. Josef

sv. Rodina

říčka Šťávnice v lázních




budova pramene Vincentky


pramen Vincentka



Luhačovice



Z Luhačovic jsme ještě společně jeli do Slavkova na malý oběd a odtud už každý svou cestou pokračoval domů.

cestou ke Slavkovu

Slavkov

cestou do Jihlavy


Byli jsme moc spokojeni s personálem hotelu Ogar. Všichni byli vstřícní a ochotní, kuchyně výborná, chutná a jídla bylo dostatek, často až moc.
Okolí a příroda krásná. Jenom nás zklamaly cesty. Podle mapy jsou tu cyklostezky, ale najít je, je těžké. Chybí značení. Na několika kilometrech s rozcestími není vůbec, nebo jsme ho ani nenašli. Že by byly značky šikovně schované? Ten, kdo to tam nezná, bloudí – jako my. Nebyli jsme ale sami, jako my dopadly další skupiny našich přátel z Jihlavy.


| Autor: Jirka | Vydáno dne 03. 10. 2019 | 37 přečtení |
Zdroj: text a foto V.a J. Veselí |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server