Jarní cyklistický čtyřdenní pobyt ve Vrbici, okres Rychnov nad Kněžnou zorganizoval a zajistil náš člen Jarda Šilhan. Od čtvrtka 24. do neděle 27. května 2018 se sjelo do Vrbice 42 cykloturistů.

Už se stalo zvykem, že nemohou všichni účastníci jezdit na výlety po okolí společně. Jednak je to podle kamarádství a také podle výkonnosti jednotlivých skupin. V poslední době se objevují také elektrokola a tímto se utváří další skupina. Jen pro vysvětlenou – na elkole se musí také šlapat. Jen do vrchu je to pro slabšího jedince lehčí. Nenadře se, a přitom si také užije dostatek zdravého pohybu.
Naše skupina sedmi cyklistů po příjezdu do Vrbice a ubytování v penzionu Pod Rozhlednou vyjela na krátkou vyjížďku po nejbližším okolí. Jeli jsme z Vrbice po cyklotrase: Kostelec nad Orlicí, Doudleby n. Orlicí, Záměl a z Potštejna kolem Černého lomu zpět do Vrbice. Ještě ten samý den ve čtvrtek jsme chtěli navštívit rozhlednu Vrbice, která je v těsné blízkosti penzionu, ale v květnu má otevřeno jen o víkendu.
















U večeře se všichni účastníci sešli v jídelně, kde probíhalo radostné vítání. Někteří se setkávají častěji, ale jiní se vídají třeba po roce. Potom si už každá skupina udělala svůj večerní program. Naše sedmička se sešla v jednom z pokojů a při víně a vyprávění si naplánovala zítřejší vyjížďku.



Páteční ráno začalo krásnou modrou oblohou s rozzářeným sluncem. My po snídani vyjeli z Vrbice do Suché Rybné, přes Kozodry do Zdelova, Šachova a do Borohrádku. V Borohrádku jsme se zastavili na kafíčko ve vyhlášené pražírně kávy s prodejnou. Bylo to příjemné zastavení v obchůdku plného vůně kávy, starých kafemlýnků a jiných muzejních předmětů, týkajících se výroby kávy. Také jsme si někteří tu voňavou, čerstvě praženou zrnkovou kávu koupili domů.












Z kavárny jsme pokračovali po cyklostezce Borohrádek – Veliny. Ve Velinách jsme si prohlédli dřevěný kostel sv. Mikuláše a pokračovali do Horního Jelení. V rekreačním zařízení Radost jsme se zastavili a zavzpomínali na náš pobyt tady v květnu 2013.










Z Horního Jelení jsme jeli: Dolní Jelení, Korunka, Číčová, Kozodry, Suchá Rybná, Vrbice. Tato páteční trasa byla celkem náročná. Nejprve horší terén v podobě vyčuhujících kamenů, kořenů a jiných nástrah lesních cest a dále samé dlouhé, skoro nekonečné kopce nahoru i dolů. Je pravda, že některé úseky jsou pěkné (např. cyklostezka Veliny – Borohrádek). Za odměnu byly nádherné výhledy, a jako daň na horších cestách se stalo, že Luděk ke konci páteční cesty píchl. Do Vrbice s častým pumpováním ale dojel.






Večer jsme opět trávili pospolu a plánováním sobotní trasy. Chtěli jsme jet do Chocně na návštěvu jedné naší kamarádky - „babičky chocňové“. Trochu nás strašila předpověď počasí, která říkala, že má celou sobotu pršet. Ale už v pátek večer se zatáhla obloha a pršelo v noci.




V sobotu jsme vstávali opět do krásného modře a sluníčkově vyvedeného rána, které pro Luďka začalo opravou píchlého kola. Společně s Jirkou kolo spravovali, ale druhá duše opravu nepřežila. Asi byla unavená dlouhým a nepoužívaným vožením v opravářské taštičce. Další dobrodružství nastalo při shánění nové duše do Luďkova kola. Má totiž jiné rozměry, než kola většiny účastníků. Nakonec se i tato duše mezi cyklisty našla. Jinak by nezbývalo, než pro duši jet někam autem. To na štěstí nebylo třeba a kolo potom bylo opraveno rychle.
Vyjeli jsme tedy do Chocně. V plánu jsme měli tam přijet až po obědě, tak naše cesta vedla širším okruhem. Do Potštejna jsme jeli stejnou cestou jako první den, pak jsme pokračovali na Lhoty u Potštejna, Sudslava, Seč, Olešná a Brandýs nad Orlicí. Před Brandýsem jsme se zastavili u památníku J. A. Komenského. Památník se právě opravuje a tak je zahalený v lešení. Do labyrintu před památníkem jsme nešli, protože jsme si bloudění v bludišti užili už v minulosti, když jsme tu byli se zájezdem. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do Brandýsa a tam jsme se v restauraci naobědvali.













Z Brandýsa do Chocně není daleko. Krásnou cyklostezkou a potom parkem Peliny a v Chocni zámeckým parkem jsme přijeli na slíbenou návštěvu na odpolední kávu.




Po kávě jsme dostali nabídku, podívat se do nedalekého kočičího útulku. Někteří z nás se tam vypravili. Kočičky opuštěné, zdravé i zdravotně postižené v počtu asi 90 tu spokojeně žijí a milostivě nechávají svou zachránkyni s manželem v rodinném domku bydlet. Je obdivuhodné, jakou péči a lásku jim tato manželská dvojice dává. Každá kočička má svůj příběh a majitelka o každé vypráví, každou má pojmenovanou. Je vidět, že se tady mají dobře a lidí se nebojí, i když možná některé měly z dřívějška s lidmi špatnou zkušenost.







Z útulku už byl čas na návrat. Rozloučili jsme se a nyní už nejkratší cestou přes Borovnici, Přestavlky, Chleny a Chlínky jsme jeli do Vrbice.





Ve Vrbici jsme ještě navštívili otevřenou rozhlednu. Počasí bylo stále krásné a přálo výhledům. Eva napsala pozdrav do návštěvní knihy a pak už byl čas na večeři.












Po večeři jsme společně na jednom pokoji tentokrát neplánovali kam pojedeme, ale hodnotili celý pobyt ve Vrbici.





Bylo nám tu spolu dobře, všem se nám líbilo ubytování, stravování i krajina, kterou jsme projížděli. Najeli jsme 120 km. Není to moc, ale zato jsme si to užili v pohodě.




V neděli během dopoledne penzion všichni opustili a teď už zbývají jen vzpomínky na krásně prožité 3 dny.