Každoročně v lednu pořádá Vodácký oddíl a letos i Sokolové z Moravských Budějovic pochod, nazvaný Zimní Zblovice. Pravidelně se tohoto pochodu zúčastňujeme. 

Ráno začalo nádherným velikým úplňkem a potom ještě hezčím východem slunce. Tyto krásné záběry zachytila Ema Horská, při cestě z domova k hlavnímu nádraží v Jihlavě.




V sobotu 11. 1. 2020 se do Moravských Budějovic vlakem vypravilo 12 turistů z Jihlavy. V Okříškách při přestupu z rychlíku na osobní vlak se spojili s turisty z Třebíče, kteří přijeli od Brna.



Dva vagony osobáčku se zaplnily a v Moravských Budějovicích vystoupilo více než 50 pochodníků. U nádraží společně počkali na objednaný autobus, který účastníky pochodu zavezl do Nových Syrovic. Tady se velká skupina rozpadla na několik malých a všechny svým tempem i různými cestami směřovaly do cíle ve Zblovicích.




Naše skupinka se vydala ze Syrovic  směrem na Láz a pokračovala po Graselově stezce. První zastávka byla u kapličky, zvané Sibyla. V této oblasti se nacházejí podobné stavby tři. O těchto třech stavbách koluje pověst: Jeden velice pobožný majitel zdejšího panství chtěl v těchto lesích postavit kostel, což mu vyšší církevní úřady nepovolily. Uchýlil se k malé lsti. Kostel postavil, ale rozdělil ho na tři samostatné stavby. Sibyla znázorňuje zákristii, Lusthaus chrámovou loď a Špice znázorňuje kostelní věž.







U druhé stavby, též nazývané „zámeček Lusthaus“, jsme se také zastavili a prohlédli si stavbu i uvnitř. Budova prošla opravou, zdivo uvnitř je čisté, bílé. Mozajka na podlaze je porušená, přesto je vidět s trochou fantazie, jak asi vypadala za dob své slávy. 






Naše cesta pak pokračovala dál lesem a po několika kilometrech jsme došli k rozcestí na Černých Blatech, u kterého se zdržoval velký houf turistů. Už z dálky bylo jasné, že jsme došli k ohýnku, kde si každý mohl opéci přinesený buřtík. Od pořadatelů zde byl připravený teplý čaj. Mnozí využili tuto nabídku, dokonce si čaj mohli i “vylepšit”.
Po malé oddechové chvilce se opět všichni vydávali dál na cestu směrem ke Zblovicím.






Naše nevelká skupinka, vedená Jirkou Veselým, ještě odbočila k bývalé vápence. Zde se nachází jedna zrekonstruovaná, asi sedmimetrová stavba - šachtová pec - ve které se kdysi pálilo vápno. Na tabulkách jsme si přečetli podrobnosti o pálení vápna a pak už jsme rychle směřovali dolů k cíli. Po cestě jsme se ještě zastavili na vrchu Uhelčka, kde se také říká vrch U čarodějnic.  Poprvé, když jsme tudy procházeli v roce 2014, stál tady krásný dřevěný kanón. Dnes je z něj rozpadlé torzo, které nestálo ani za vyfotografování. 





Místní švestkovou alejí jsme sešli k silnici a po chvilce jsme byli v cíli v hostinci “U Máců”. Bylo tam plno, ale každý si tam to své místečko našel, aby si dal dobré jídlo, které měli v nabídce. Všichni byli spokojeni. Někdo si pochutnal na výborné domácí polévce, nebo na guláši s knedlíkem a dalších dobrotách. Někdo se spokojil se sklenicí piva, jiný šálkem kávy nebo čaje. Všechny místnosti i velký sál byly plné turistů.





V 15 hodin přijel objednaný autobus. Nástup do něj byl trochu dramatický, ale všechny, kteří chtěli v tuto dobu odjet do Moravských Budějovic na vlak, odvezl. Byli jsme mezi nimi a tak jsme po 17. hodině přijeli do Jihlavy.





Na začátku cesty bylo slunečno, ale pak se obloha zatáhla. Občas se objevily sluneční paprsky, jakoby se sluníčko chtělo přesvědčit, zda v pohodě zvládáme těch 13 km, které nám pořadatelé doporučili. Zase to byla jedna pěkně prožitá sobota v přírodě a v lesích, které ještě nejsou tolik zdevastované kůrovcem, jako je to u nás u Jihlavy.