Čekala nás další cesta. Pěknou vánicí jsme došli do Rudíkova do hostince u Pažourků. Možnost oběda. Po tak náročném několikanásobném občerstvení se většina spokojila jen s polévkou.




Po " obědě" jsme se rozloučili s částí naší výpravy kteří odjížděli z Rudíkova vlakem. Zbylých 12 turistů pokračovalo do cíle v Trnavě.






Šli jsme ke kolomazným kamenům


Tyto kameny sloužily k výrobě dehtu- kolomazi. Základním předpokladem pro pálení kolomazi byl dostatek jehličnatého, nejlépe borového,tedy smolnatého dřeva, kořenů, či pařezů. Tyto základní podmínky měl samozřemě i kolomazník, či smolař v podhůří českomoravské vysočiny. Zejména v oblasti mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí, u Trnavy, Ptáčova, Přeckova a Rudíkova s hojností borového dřeva a kde je též krajina poseta různě tvarovanými a seskupenými kameny, tvořící tak spolu remízky a lesíky kouzelný ráz této krajiny.Naši prapředkové chápali však tuto, pro nás kamennou krásu, snad jako náhradu za chudou a málo úrodnou půdu, kde se " rodí jen kamení" a tak se kámen hojně využíval jako vhodný stavební materiál.Člověk- horák se jej naučil účelně využívat. Vysočina nebyla vyjímkou pro potřebu dřevěného uhlí, kolomazi a smoly. O tom, že v dávných dobách v této oblasti pekelnické řemeslo kvetlo i u nás, svědčí pozůstatky kolomazných mís, které se v okolí nacházejí (opsáno z materiálu od pořadatelů).

Od Kolomazných kamenů jsme pokračovali mezi Velký Bor a Podlipský rybník a dále po ŽTZ do Trnavy



Celý den se vydařil, všem se vycházka moc líbila.Děkujeme turistům z Trnavy za jejich pohostinnost a dobře připravený pochod. Ušli jsme 17 km.

Popis vycházky Věra a Jirka Veselí .